Mezinárodní den za zrušení otroctví se slaví od roku 1984 z iniciativy OSN

(Bohužel jsem neměla tolik času na zjištění podrobností přímo k tomuto dni tak alespoň něco o otroctví.)

Otrokářství je označení systému, ve kterém se využívá práce nesvobodných lidí (otroků), kteří jsou po právní i faktické stránce obchodovatelným majetkem zbaveným osobní svobody. V širším slova smyslu se hovoří o otroctví i v případech, kdy je jedna osoba na druhé natolik závislá, že je nucena pro ni proti své vůli pracovat a je tím zbavena osobní svobody, byť se teoreticky jedná o stav protiprávní nebo právem přímo nedefinovaný.

V minulosti bylo otrokářství legální a využívané ve většině zemí světa, starověký Řím na něm byl existenčně závislý a velkou roli hrálo ještě při produkci americké bavlny v 19.století (práce otroků značně zlevňovala její produkci a zvýhodňovala ji tak na evropských trzích). Dnes je prakticky ve všech zemích světa (včetně České republiky) zakázané a zakazuje je a stíhá i mezinárodní právo (viz Úmluva o otroctví z roku 1926, Úmluva o ochraně lidských práv a svobod z roku 1950).

Navzdory zákazům je možné se setkat s otroctvím i dnes. I v civilizovaném světě se objevují různé nezákonné případy naplňující širší definici otroctví. Ve faktickém otroctví jsou často drženy ženy, které se staly obětí obchodu s bílým masem a jsou nuceny k prostituci (prakticky všude po světě, včetně České republiky), ve Španělsku byla v roce 2005 zatčena skupina lidí, která organizovala otrockou práci mentálně postižených v zemědělství. S otroctvím se však lze setkat i na státní úrovni, Čínská lidová republika například získává nezanedbatelné prostředky prostřednictvím otrocké práce politických a jiných vězňů, což koneckonců činilo i komunistickéČeskoslovensko. Obrovského rozsahu dosáhl systém pracovních táborů v SSSR, gulagů, během Stalinovy vlády, kde produkovaly otrockou práci milióny lidí.

Zdroj textu:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Otrok%C3%A1%C5%99stv%C3%AD